Právě čtete: KRITIKA | Anatomie českého odpoledne nabízí „čecháčkovství“ v celé jeho kráse
Sdílet:
23. 5. 2021

KRITIKA | Anatomie českého odpoledne nabízí „čecháčkovství“ v celé jeho kráse

Autor: Zuzana Jarolímková
Čas čtení: 4 min

Přestože měl student katedry režie pražské FAMU Adam Martinec úspěch již se svým debutovým krátkým filmem Cukr a sůl, až jeho absolventský „kraťas“ Anatomie českého odpoledne, vytvořený za pomoci Státního fondu kinematografie, mu přinesl ocenění Ceny české filmové kritiky nebo Českého lva. Pro svou druhotinu hledal inspiraci nejen v reálném příběhu, ale i v textech Bohumila Hrabala, který stejně jako Martinec, skvěle dokázal zachytit rysy české nátury. 

Krnovský rodák zaujal již svým debutem z roku 2018 Cukr a sůl, který se promítal na festivalu v San Sebastianu a okouzlil i diváky v Karlových Varech. Snímek byl nominovaný na Českého lva v kategorii Cena Magnesia za nejlepší studentskou práci, tu však Martinec získal až se svým absolventským filmem bakalářského studia na FAMU Anatomie českého odpoledne, stejně jako historicky první cenu za nejlepší krátký film. 

Podobně jako v předchozím snímku se i v Anatomii českého odpoledne autor zaobírá „normálními“ lidmi, kteří představují všechny možné stereotypy, jež si jen u Čechů dovedeme představit. Tentokrát se nicméně inspiroval skutečným příběhem dvou vietnamských chlapců, kteří se v roce 2018 utopili v jezeře Lhota kousek od Prahy. Média se kauzou zabývala především kvůli xenofobním obviněním vůči zaměstnancům areálu nebo jejich neochotě chlapce hledat. 

Martinec příběh otevírá příjezdem manželského páru s dvěma chlapci do areálu neidentifikovaného koupaliště. Hned na úvod se setkáváme s nervózní a nevrlou pokladní Věrou, která nemá drobné, nebo návštěvníky, kteří se řídí heslem náš zákazník, náš pán. Byl by to další z obyčejných horkých letních dnů, kdyby se nezačali pohřešovat dva chlapci. Plavčík Jarda tak začíná hochy hledat, jenže bez úspěchu. Do toho na zaměstnance areálu pod vedením svérázného majitele Dalibora začínají tlačit rekreanti. Na místo přijíždějí hasiči a policisté a všichni netrpělivě čekají, kdy se děti najdou. 

Ve filmu Martinec opět zkombinoval spojení profesionálních herců a neherců, čímž dodal snímku na autenticitě. Dosáhl toho ale především díky emotivním výkonům Jakuba Špalka v roli plavčíka a Simony Pekové jako pokladní, kteří dokázali diváka vtáhnout do děje i s pomocí velmi přirozených dialogů, ve kterých se autor nebojí ani vulgárních výrazů. Právě v dialozích tkví síla filmu. 

Komickou stránku filmu vytváří hra se stereotypy, ve kterých může divák najít sám sebe nebo někoho ze svého okolí.  Ať už je to stěžování na horko („Vedro jak v prdeli, já se potím jak zvíře.“) nebo dotazů manželek či partnerů, jestli něco nezapomněli doma. 

Režisér stereotypy nevytváří jenom pomocí dialogů, ale i pomocí záběrů na jednotlivé postavy a jejich oblečení. Hlavní aktéři vypadají tak, jak si jen můžeme představit zaměstnance postsocialistického českého rekreačního areálu. Úsměvným upozorněním je detail na obuv návštěvníků cestou do areálu, které doprovází skladba Malá dáma od skupiny Kabát, jenž se řadí mezi populární hity rádií a „správných“ českých rockerů. Vždyť i s touto písni reprezentovali naši zemi v roce 2007 na Eurovizi. Kromě této dominantní skladby z úvodu ale hudba hraje jenom ilustrační roli a není výraznou součástí filmu. 

Snímek poukazuje na typické „čecháčkovství“, kdy jenom kritizujeme, snahu ke změně ale nevynaložíme. Věta „Víte vy vůbec, že se vám tam ztratili nějaký dvě děti?“ je jenom malá sonda do způsobu jednání návštěvníků s vystresovanými zaměstnanci. Když ale evidentně zákazníka vyzvou, aby šel také pomoct s pátráním, odvětí jen nevěřícně: „Já bych je měl jít hledat?“ Právě prostřednictvím podobných dialogů odkrývá nezájem většiny lidí, kteří si ve snímku jenom chtěli odškrtnout položku o projevení zájmu.

Martinec si s divákem ale po celou dobu filmu jenom hraje. Jelikož snímek otevírá manželský pár s dvěma chlapci podobného věku jako jsou ti hledaní, předpokládáme, že se pohřešují právě tito chlapci. Navíc je v průběhu filmu vidíme, jak si hrají v areálu. Může se tedy zdát, že sledujeme cestu k neštěstí nebo naopak k veselému konci. Druhou možnost ale můžeme vyloučit v okamžiku, kdy chlapce hledá jiná žena, než jsme viděli na začátku...  

Režiséru a scenáristovi Adamu Martincovi se opravdu povedla věrohodná sonda do české nátury. Jak autor prozradil, sám název snímku Anatomie českého odpoledne měl odkazovat na studii jednotlivých postav a rozpitvání jejích rozhodnutí. Vhled do jednání a pocitů se Martincovi podařilo dosáhnout skrze dialogy, a i vhodným výběrem klíčových situací. Sázka na stereotypy a jednání v kritických situacích se ukázala být šikovnou volbou, stejně jako inspirace skutečným příběhem, který měl široké mediální pokrytí. Autorovi se tak ocenění dostalo zaslouženě a můžeme se jenom těšit na jeho magisterský celovečerní film, kterým by nás měl zavést na „správnou“ českou zabijačku. 

 

Země: Česká republika
Rok: 2020
Délka: 22 minut 
Režie: Adam Martinec 
Scénář: Adam Martinec
Kamera: David Hofmann
Produkce: Matěj Paclík
Hrají: Jakub Špalek, Simona Peková, Jiří Šeda, Matouš Borecký, Adam Kyznár

Vyjádři se

Související